홈 > 서적출판 > 주제의 확장

주제의 확장

주제의 확장 ― 거울(dāsa)

0 853 2024.09.03 14:41

▣ 주제의 확장 ― 거울(dāsa)


거울(dāsa)이란 단어를 포함하는 용례는 네 가지 경우가 있습니다.


①예류의 4요소로써 예류자 됨을 스스로 안다고 말하는 법의 거울[법경(法鏡)]에 대한 법문, 


②‘계(界)-처(處)-연기(緣起)-경우와 경우 아님에 능숙할 때 현명한 자-조사하는 자라고 불릴 만하다고 말하는 ‘법의 거울’이라는 이름의 법문, 


③거울이 비춰 보기 위한 것이듯 거듭 비춰 보면서 몸과 말과 의(意)로써 행위 하라고 말하는 비유, 


④타심통(他心通) 또는 자기의 심(心)의 길에 능숙함을 말하는 ‘거울이나 맑은 물에 얼굴을 비춰 보는’의 용례


1. 법의 거울[법경(法鏡)]에 대한 법문 ― 예류의 4요소 ― (DN 16.11-대반열반경, 법의 거울에 대한 법문)/(SN 55.8-벽돌집 경1)/(SN 55.9-벽돌집 경2)/(SN 55.10-벽돌집 경3) 


; “anacchariyaṃ kho panetaṃ, ānanda, yaṃ manussabhūto kālaṅkareyya. tasmiṃyeva kālaṅkate tathāgataṃ upasaṅkamitvā etamatthaṃ pucchissatha, vihesā hesā, ānanda, tathāgatassa. tasmātihānanda, dhammādāsaṃ nāma dhammapariyāyaṃ desessāmi, yena samannāgato ariyasāvako ākaṅkhamāno attanāva attānaṃ byākareyya — ‘khīṇanirayomhi khīṇatiracchānayonikhīṇapettivisayo khīṇāpāyaduggativinipāto, sotāpannohamasmi avinipātadhammo niyato sambodhiparāyaṇo’ti.


“아난다여, 사람으로 태어난 자가 죽을 것이라는 것은 특별한 일이 아니다. 그런 죽음에 대해 그대들이 여래를 찾아와서 이러한 뜻을 묻고자 한다면, 아난다여, 여래를 힘들게 하는 것이다. 아난다여, 그러므로 법의 거울[법경(法鏡)]이라고 불리는 법문을 설할 것이니 이것을 구족한 성스러운 제자는 원하기만 하면 스스로 자신에 대해 설명할 수 있을 것이다. ― ‘나에게 지옥은 없다. 축생의 모태도 없다. 아귀계도 없다. 상실과 비탄의 상태, 비참한 존재, 벌 받는 상태를 면하였다. 나는 예류자(預流者)이다. 벌 받는 존재를 넘어섰고, 한 방향이고, 깨달음이 결정되었다.’라고.


“katamo ca so, ānanda, dhammādāso dhammapariyāyo, yena samannāgato ariyasāvako ākaṅkhamāno attanāva attānaṃ byākareyya — ‘khīṇanirayomhi khīṇatiracchānayoni khīṇapettivisayo khīṇāpāyaduggativinipāto, sotāpannohamasmi avinipātadhammo niyato sambodhiparāyaṇo’ti?


아난다여, 그러면 어떤 것이 그 법의 거울[법경(法鏡)]이라고 불리는 법문이어서 이것을 갖춘 성스러운 제자는 원하기만 하면 스스로 자신에 대해 설명할 수 있는가? ― ‘나에게 지옥은 없다. 축생의 모태도 없다. 아귀계도 없다. 상실과 비탄의 상태, 비참한 존재, 벌 받는 상태를 면하였다. 나는 예류자(預流者)이다. 벌 받는 존재를 넘어섰고, 한 방향이고, 깨달음이 결정되었다.’라고. 


“idhānanda, ariyasāvako buddhe aveccappasādena samannāgato hoti — ‘itipi so bhagavā arahaṃ sammāsambuddho vijjācaraṇasampanno sugato lokavidū anuttaro purisadammasārathi satthā devamanussānaṃ buddho bhagavā’ti.


아난다여, 여기 성스러운 제자는 붓다[불(佛)]에 대해 확실한 믿음을 갖춘다. — ‘이렇게 그분 세존께서는 모든 번뇌 떠나신 분, 스스로 완전한 깨달음을 이루신 분, 밝음과 실천을 갖추신 분, 진리의 길 보이신 분, 세상일을 모두 훤히 아시는 분, 어리석은 이도 잘 이끄시는 위없는 분, 모든 천상과 인간의 스승, 깨달으신 분, 존귀하신 분이시다.’라고.


“dhamme aveccappasādena samannāgato hoti — ‘svākkhāto bhagavatā dhammo sandiṭṭhiko akāliko ehipassiko opaneyyiko paccattaṃ veditabbo viññūhī’ti.


담마[법(法)]에 대해 확실한 믿음을 갖춘다. — '세존에 의해 잘 설해진 법은 스스로 보이는 것이고, 시간을 넘어선 것이고, 와서 보라는 것이고, 향상으로 이끌고, 지혜로운 이에게 개별적으로 알려지는 것이다.’라고.


“saṅghe aveccappasādena samannāgato hoti — ‘suppaṭipanno bhagavato sāvakasaṅgho, ujuppaṭipanno bhagavato sāvakasaṅgho, ñāyappaṭipanno bhagavato sāvakasaṅgho, sāmīcippaṭipanno bhagavato sāvakasaṅgho yadidaṃ cattāri purisayugāni aṭṭha purisapuggalā, esa bhagavato sāvakasaṅgho āhuneyyo pāhuneyyo dakkhiṇeyyo añjalikaraṇīyo anuttaraṃ puññakkhettaṃ lokassā’ti.


성자들[승(僧)]에 대해 확실한 믿음을 갖춘다. — ‘세존의 제자 상가는 잘 실천하고, 세존의 제자 상가는 올곧게 실천하고, 세존의 제자 상가는 방법에 맞게 실천하고, 세존의 제자 상가는 가르침에 일치하게 실천한다. 쌍으로는 넷이고, 홑으로는 여덟인 이들이 세존의 제자 상가이니, 공양받을만하고, 환영받을만하고, 보시받을만하고 합장 받을만하며, 세상의 위없는 복전(福田)이다.’라고.


“ariyakantehi sīlehi samannāgato hoti akhaṇḍehi acchiddehi asabalehi akammāsehi bhujissehi viññūpasatthehi aparāmaṭṭhehi samādhisaṃvattanikehi.


‘깨지지 않고, 끊어지지 않고, 결점이 없고, 얼룩지지 않고, 구속되지 않고, 지자들이 칭찬하고, 움켜쥐지 않고, 삼매로 이끄는’ 성자들이 지니는 계들을 갖춘다.


“ayaṃ kho so, ānanda, dhammādāso dhammapariyāyo, yena samannāgato ariyasāvako ākaṅkhamāno attanāva attānaṃ byākareyya — ‘khīṇanirayomhi khīṇatiracchānayoni khīṇapettivisayo khīṇāpāyaduggativinipāto, sotāpannohamasmi avinipātadhammo niyato sambodhiparāyaṇo’”ti.


아난다여, 이것이 법의 거울[법경(法鏡)]이라고 불리는 법문이어서 이것을 갖춘 성스러운 제자는 원하기만 하면 스스로 자신에 대해 설명할 수 있다. ― ‘나에게 지옥은 없다. 축생의 모태도 없다. 아귀계도 없다. 상실과 비탄의 상태, 비참한 존재, 벌 받는 상태를 면하였다. 나는 예류자(預流者)이다. 벌 받는 존재를 넘어섰고, 한 방향이고, 깨달음이 결정되었다.’라고.


2. ‘법의 거울’이라는 이름의 법문 ― ‘계(界)-처(處)-연기(緣起)-경우와 경우 아님에 능숙할 때 현명한 자-조사하는 자라고 불릴 만함 ― (MN 115-많은 요소를 가진 것 경) 


evaṃ vutte āyasmā ānando bhagavantaṃ etadavoca — “acchariyaṃ, bhante, abbhutaṃ, bhante! konāmo ayaṃ, bhante, dhammapariyāyo”ti? “tasmātiha tvaṃ, ānanda, imaṃ dhammapariyāyaṃ ‘bahudhātuko’tipi naṃ dhārehi, ‘catuparivaṭṭo’tipi naṃ dhārehi, ‘dhammādāso’tipi naṃ dhārehi, ‘amatadundubhī’tipi naṃ dhārehi, ‘anuttaro saṅgāmavijayo’tipi naṃ dhārehī”ti.


이렇게 말했을 때, 아난다 존자는 세존에게 이렇게 말했다. ―“대덕이시여, 참으로 놀랍습니다. 대덕이시여, 참으로 신기합니다. 대덕이시여, 이 법문의 이름은 무엇입니까?” “그렇다면, 아난다여, 그대는 이 법문을 ‘많은 요소를 가진 것’이라는 이름으로도 받아들여라. ‘네 겹의 원’이라는 이름으로도 받아들여라. ‘법의 거울’이라는 이름으로도 받아들여라. ‘불사(不死)의 북’이라는 이름으로도 받아들여라. ‘전쟁의 위없는 승리’라는 이름으로도 받아들여라.”


3. 거울은 무엇을 위한 것인가? ― (MN 61-암발랏티까에서 라훌라를 가르친 경)


; 신념처(身念處)의 sampajānakārī(옳고 그름을 판단하면서 행함)의 완결


“taṃ kiṃ maññasi, rāhula, kimatthiyo ādāso”ti? “paccavekkhaṇattho, bhante”ti. “evameva kho, rāhula, paccavekkhitvā paccavekkhitvā kāyena kammaṃ kattabbaṃ, paccavekkhitvā paccavekkhitvā vācāya kammaṃ kattabbaṃ, paccavekkhitvā paccavekkhitvā manasā kammaṃ kattabbaṃ 


라훌라여, 어떻게 생각하는가? 거울은 무엇을 위한 것인가?” “비춰 보기 위한 것입니다, 대덕이시여.” “이처럼 라훌라여, 비춰 보고 비춰 보면서 몸의 업(業)은 행해져야 한다. 비춰 보고 비춰 보면서 말의 업은 행해져야 한다. 비춰 보고 비춰 보면서 의(意)의 업은 행해져야 한다.


4. ‘거울이나 맑은 물에 얼굴을 비춰 보는’의 용례 ― 「ādāse vā parisuddhe pariyodāte acche vā udakapatte sakaṃ mukhanimittaṃ paccavekkhamāno 청정하고 깨끗한 거울이나 맑은 물에 가서 자기 얼굴을 비추어 보고 있는」 ⇒ 별첨 참조



【별첨】 ‘거울이나 맑은 물에 얼굴을 비춰 보는’의 용례


「ādāse vā parisuddhe pariyodāte acche vā udakapatte sakaṃ mukhanimittaṃ paccavekkhamāno 청정하고 깨끗한 거울이나 맑은 물에 가서 자기 얼굴을 비추어 보고 있는」


1. (DN 2-사문과경) ~ (DN 12-로힛짜 경) ― 제4선 위의 8가지 앎 가운데 타심통(他心通)의 서술 


“seyyathāpi, mahārāja, itthī vā puriso vā daharo yuvā maṇḍanajātiko ādāse vā parisuddhe pariyodāte acche vā udakapatte sakaṃ mukhanimittaṃ paccavekkhamāno sakaṇikaṃ vā ‘sakaṇikan’ti jāneyya, akaṇikaṃ vā ‘akaṇikan’ti jāneyya; evameva ~ (타심통)


예를 들면, 대왕이여, 청정하고 깨끗한 거울이나 맑은 물에 가서 자기 얼굴을 비추어 보고 있는, 젊고 혈기 있고 장식을 좋아하는 여자나 남자가 검은 점이 있으면 검은 점이 있다고 알고 검은 점이 없으면 검은 점이 없다고 알 것입니다. 이처럼 ~ (타심통)


2. evameva 이후가 다른 경우 ― (MN 77-사꿀루다이 긴 경)


~ evameva kho, udāyi, akkhātā mayā sāvakānaṃ paṭipadā, yathāpaṭipannā me sāvakā parasattānaṃ parapuggalānaṃ cetasā ceto paricca pajānanti ~ (타심통)


이처럼, 우다이여, 내가 제자들에게 선언한 실천이 있습니다. 실천의 방법에 따라서 나의 제자들은 다른 중생들과 다른 사람들의 심(心)을 심(心)으로 분별하여 분명히 압니다. ~ (타심통)


3. paccavekkhamāno 이후 sace tattha passati rajaṃ vā aṅgaṇaṃ vā ~ 로 이어지는 경우 


1) (MN 15-미루어 생각해야 함 경)


“seyyathāpi, āvuso, itthī vā puriso vā, daharo yuvā maṇḍanajātiko, ādāse vā parisuddhe pariyodāte, acche vā udakapatte, sakaṃ mukhanimittaṃ paccavekkhamāno, sace tattha passati rajaṃ vā aṅgaṇaṃ vā, tasseva rajassa vā aṅgaṇassa vā pahānāya vāyamati; no ce tattha passati rajaṃ vā aṅgaṇaṃ vā, teneva attamano hoti — ‘lābhā vata me, parisuddhaṃ vata me’ti. evameva kho, āvuso, sace bhikkhu paccavekkhamāno sabbepime pāpake akusale dhamme appahīne attani samanupassati, tenāvuso, bhikkhunā sabbesaṃyeva imesaṃ pāpakānaṃ akusalānaṃ dhammānaṃ pahānāya vāyamitabbaṃ. sace panāvuso, bhikkhu paccavekkhamāno sabbepime pāpake akusale dhamme pahīne attani samanupassati, tenāvuso, bhikkhunā teneva pītipāmojjena vihātabbaṃ, ahorattānusikkhinā kusalesu dhammesū”ti.


예를 들면, 도반들이여, 청정하고 깨끗한 거울이나 맑은 물에 가서 자기 얼굴을 비추어 보고 있는, 젊고 혈기 있고 장식을 좋아하는 여자나 남자가 있습니다. 만약 거기서 티끌이나 때를 보면 그 티끌이나 때를 버리기 위해 노력합니다. 만약 거기서 티끌이나 때를 보지 못하면 그는 ‘나는 얻었다! 나에게 깨끗함이 있다.’라고 만족해합니다. 이처럼, 도반들이여, 만약 돌이켜 살펴보는 비구가 이들 모든 악한 불선법들이 자신에게서 버려지지 않은 것을 발견한다면, 도반들이여, 그 비구는 이들 모든 악한 불선법들을 버리기 위해 노력해야 합니다. 만약, 도반들이여, 돌이켜 살펴보는 비구가 이들 모든 악한 불선법들이 자신에게서 버려진 것을 발견한다면, 도반들이여, 그 비구는 선법들 위에서 밤낮으로 공부하면서 그 희열과 환희로 머물러야 합니다. 


2) (AN 10.51-자기의 심(心) 경)/(AN 10.52-사리뿟따 경)/(AN 10.53-정체 경)


“kathañca, bhikkhave, bhikkhu sacittapariyāyakusalo hoti? seyyathāpi, bhikkhave, itthī vā puriso vā daharo yuvā maṇḍanakajātiko ādāse vā parisuddhe pariyodāte acche vā udakapatte sakaṃ mukhanimittaṃ paccavekkhamāno sace tattha passati rajaṃ vā aṅgaṇaṃ vā, tasseva rajassa vā aṅgaṇassa vā pahānāya vāyamati. no ce tattha passati rajaṃ vā aṅgaṇaṃ vā, tenevattamano hoti paripuṇṇasaṅkappo — ‘lābhā vata me, parisuddhaṃ vata me’ti. evamevaṃ kho, bhikkhave, bhikkhuno paccavekkhaṇā bahukārā hoti kusalesu dhammesu — ‘abhijjhālu nu kho bahulaṃ viharāmi, anabhijjhālu nu kho bahulaṃ viharāmi, byāpannacitto nu kho bahulaṃ viharāmi, abyāpannacitto nu kho bahulaṃ viharāmi, thinamiddhapariyuṭṭhito nu kho bahulaṃ viharāmi, vigatathinamiddho nu kho bahulaṃ viharāmi, uddhato nu kho bahulaṃ viharāmi, anuddhato nu kho bahulaṃ viharāmi, vicikiccho nu kho bahulaṃ viharāmi, tiṇṇavicikiccho nu kho bahulaṃ viharāmi, kodhano nu kho bahulaṃ viharāmi, akkodhano nu kho bahulaṃ viharāmi, saṃkiliṭṭhacitto nu kho bahulaṃ viharāmi, asaṃkiliṭṭhacitto nu kho bahulaṃ viharāmi, sāraddhakāyo nu kho bahulaṃ viharāmi, asāraddhakāyo nu kho bahulaṃ viharāmi, kusīto nu kho bahulaṃ viharāmi, āraddhavīriyo nu kho bahulaṃ viharāmi, asamāhito nu kho bahulaṃ viharāmi, samāhito nu kho bahulaṃ viharāmī’ti.

 

그러면, 비구들이여, 비구는 어떻게 자기의 심(心)의 길에 능숙한가? 예를 들면, 비구들이여, 청정하고 깨끗한 거울이나 맑은 물에 가서 자기 얼굴을 비추어 보고 있는, 젊고 혈기 있고 장식을 좋아하는 여자나 남자가 있다. 만약 거기서 티끌이나 때를 보면 그 티끌이나 때를 버리기 위해 노력한다. 만약 거기서 티끌이나 때를 보지 못하면 그는 ‘나는 얻었다! 나에게 깨끗함이 있다.’라고 즐거워하고 만족해한다. 이처럼, 비구들이여, 비구는 선법(善法)들을 자주 돌이켜 살펴본다[반조(反照)]. — ‘나는 간탐하면서 많이 머무는가, 간탐하지 않으면서 많이 머무는가? 나는 거슬린 심(心)으로 많이 머무는가, 거슬리지 않은 심(心)으로 많이 머무는가? 나는 해태-혼침이 스며든 채 많이 머무는가, 해태-혼침을 벗어나서 많이 머무는가? 나는 들뜸으로 많이 머무는가, 들뜨지 않고 많이 머무는가? 나는 의심하면서 많이 머무는가, 의심을 건너서 많이 머무는가? 나는 성냄으로 많이 머무는가, 성내지 않고 많이 머무는가? 나는 오염된 심(心)으로 많이 머무는가, 오염되지 않은 심(心)으로 많이 머무는가? 나는 격렬한 몸으로 많이 머무는가, 결렬하지 않은 몸으로 많이 머무는가? 나는 게으름으로 많이 머무는가, 열심히 정진하면서 많이 머무는가? 나는 삼매를 닦지 않는 자로 많이 머무는가, 삼매를 닦는 자로 많이 머무는가?’라고.


3) (AN 10.54-사마타 경)


“kathañca, bhikkhave, bhikkhu sacittapariyāyakusalo hoti? seyyathāpi, bhikkhave, itthī vā puriso vā daharo yuvā maṇḍanakajātiko ādāse vā parisuddhe pariyodāte acche vā udapatte sakaṃ mukhanimittaṃ paccavekkhamāno sace tattha passati rajaṃ vā aṅgaṇaṃ vā, tasseva rajassa vā aṅgaṇassa vā pahānāya vāyamati. no ce tattha passati rajaṃ vā aṅgaṇaṃ vā, tenevattamano hoti paripuṇṇasaṅkappo — ‘lābhā vata me, parisuddhaṃ vata me’ti. evamevaṃ kho, bhikkhave, bhikkhuno paccavekkhaṇā bahukārā hoti kusalesu dhammesu — ‘lābhī nu khomhi ajjhattaṃ cetosamathassa, na nu khomhi lābhī ajjhattaṃ cetosamathassa, lābhī nu khomhi adhipaññādhammavipassanāya, na nu khomhi lābhī adhipaññādhammavipassanāyā’ti.


그러면, 비구들이여, 비구는 어떻게 자기의 심(心)의 길에 능숙한가? 예를 들면, 비구들이여, 청정하고 깨끗한 거울이나 맑은 물에 가서 자기 얼굴을 비추어 보고 있는, 젊고 혈기 있고 장식을 좋아하는 여자나 남자가 있다. 만약 거기서 티끌이나 때를 보면 그 티끌이나 때를 버리기 위해 노력한다. 만약 거기서 티끌이나 때를 보지 못하면 그는 ‘나는 얻었다! 나에게 깨끗함이 있다.’라고 즐거워하고 만족해한다. 이처럼, 비구들이여, 비구는 선법(善法)들을 자주 돌이켜 살펴본다[반조(反照)]. — ‘나는 내적인 심(心)의 사마타를 얻었는가, 나는 내적인 심(心)의 사마타를 얻지 못했는가, 나는 높은 지혜의 법(法)의 위빳사나를 얻었는가, 나는 높은 지혜의 법(法)의 위빳사나를 얻지 못했는가?’라고.


4) (AN 10.55-쇠퇴 경) 


“kathañcāvuso, bhikkhu sacittapariyāyakusalo hoti? seyyathāpi, āvuso, itthī vā puriso vā daharo yuvā maṇḍanakajātiko ādāse vā parisuddhe pariyodāte acche vā udapatte sakaṃ mukhanimittaṃ paccavekkhamāno sace tattha passati rajaṃ vā aṅgaṇaṃ vā, tasseva rajassa vā aṅgaṇassa vā pahānāya vāyamati. no ce tattha passati rajaṃ vā aṅgaṇaṃ vā, tenevattamano hoti paripuṇṇasaṅkappo — ‘lābhā vata me, parisuddhaṃ vata me’ti. evameva kho, āvuso, bhikkhuno paccavekkhaṇā bahukārā hoti kusalesu dhammesu — ‘anabhijjhālu nu kho bahulaṃ viharāmi, saṃvijjati nu kho me eso dhammo udāhu no, abyāpannacitto nu kho bahulaṃ viharāmi, saṃvijjati nu kho me eso dhammo udāhu no, vigatathinamiddho nu kho bahulaṃ viharāmi, saṃvijjati nu kho me eso dhammo udāhu no, anuddhato nu kho bahulaṃ viharāmi, saṃvijjati nu kho me eso dhammo udāhu no, tiṇṇavicikiccho nu kho bahulaṃ viharāmi, saṃvijjati nu kho me eso dhammo udāhu no, akkodhano nu kho bahulaṃ viharāmi, saṃvijjati nu kho me eso dhammo udāhu no, asaṃkiliṭṭhacitto nu kho bahulaṃ viharāmi, saṃvijjati nu kho me eso dhammo udāhu no, lābhī nu khomhi ajjhattaṃ dhammapāmojjassa, saṃvijjati nu kho me eso dhammo udāhu no, lābhī nu khomhi ajjhattaṃ cetosamathassa, saṃvijjati nu kho me eso dhammo udāhu no, lābhī nu khomhi adhipaññādhammavipassanāya, saṃvijjati nu kho me eso dhammo udāhu no’ti.


그러면, 도반들이여, 비구는 어떻게 자기의 심(心)의 길에 능숙합니까? 예를 들면, 도반들이여, 청정하고 깨끗한 거울이나 맑은 물에 가서 자기 얼굴을 비추어 보고 있는, 젊고 혈기 있고 장식을 좋아하는 여자나 남자가 있다. 만약 거기서 티끌이나 때를 보면 그 티끌이나 때를 버리기 위해 노력한다. 만약 거기서 티끌이나 때를 보지 못하면 그는 ‘나는 얻었다! 나에게 깨끗함이 있다.’라고 즐거워하고 만족해합니다. 이처럼, 도반들이여, 비구는 선법(善法)들을 자주 돌이켜 살펴봅니다[반조(反照)]. — ‘나는 불간탐(不慳貪)으로 많이 머무는가, 이 법은 나에게 있는가, 없는가? 나는 거슬리지 않은 심(心)으로 많이 머무는가, 이 법은 나에게 있는가, 없는가? 나는 해태-혼침을 벗어나서 많이 머무는가, 이 법은 나에게 있는가, 없는가? 나는 들뜨지 않고 많이 머무는가, 이 법은 나에게 있는가, 없는가? 나는 의심을 건너서 많이 머무는가, 이 법은 나에게 있는가, 없는가? 나는 성내지 않고 많이 머무는가, 이 법은 나에게 있는가, 없는가? 나는 오염되지 않은 심(心)으로 많이 머무는가, 이 법은 나에게 있는가, 없는가? 나는 내적인 법의 환희를 얻었는가, 이 법은 나에게 있는가, 없는가? 나는 내적인 심(心)의 사마타를 얻었는가, 이 법은 나에게 있는가, 없는가? 나는 높은 지혜의 법의 위빳사나를 얻었는가, 이 법은 나에게 있는가, 없는가?’라고.


4. paccavekkhamāno 이후 upādāya passeyya, no anupādāya; ~ 로 이어지는 경우 ― (SN 22.83-아난다 경)  


“seyyathāpi, āvuso ānanda, itthī vā puriso vā daharo yuvā maṇḍanakajātiko ādāse vā parisuddhe pariyodāte acche vā udakapatte sakaṃ mukhanimittaṃ paccavekkhamāno upādāya passeyya, no anupādāya; evameva kho, āvuso ānanda, rūpaṃ upādāya asmīti hoti, no anupādāya. vedanaṃ... saññaṃ... saṅkhāre... viññāṇaṃ upādāya asmīti hoti, no anupādāya.


예를 들면, 도반 아난다여, 청정하고 깨끗한 거울이나 맑은 물에 가서 자기 얼굴을 비추어 보고 있는, 젊고 혈기 있고 장식을 좋아하는 여자나 남자는 집착하면서 볼 것입니다. 집착하지 않으면서가 아닙니다. 이처럼, 도반 아난다여, 색(色)을 붙잡기 때문에 ‘나는 있다.’라고 생각합니다. 집착하지 않아서가 아닙니다. 수(受)를 … 상(想)을 … 행(行)들을 … 식(識)을 붙잡기 때문에 ‘나는 있다.’라고 생각합니다. 붙잡지 않아서가 아닙니다.



Comments