▣ 주제의 확장 ― 「pītipāmojjena vihātabbaṃ ahorattānusikkhinā kusalesu dhammesu 선법(善法)들 위에서 밤낮으로 공부하면서 그 희열과 환희로 머물러야 합니다.」
1. anumānasuttaṃ (MN 15-미루어 생각함[추론(推論)] 경)
“tatrāvuso, bhikkhunā attanāva attānaṃ evaṃ paccavekkhitabbaṃ — ‘kiṃ nu khomhi pāpiccho, pāpikānaṃ icchānaṃ vasaṃ gato’ti? sace, āvuso, bhikkhu paccavekkhamāno evaṃ jānāti — ‘pāpiccho khomhi, pāpikānaṃ icchānaṃ vasaṃ gato’ti, tenāvuso, bhikkhunā tesaṃyeva pāpakānaṃ akusalānaṃ dhammānaṃ pahānāya vāyamitabbaṃ. sace panāvuso, bhikkhu paccavekkhamāno evaṃ jānāti — ‘na khomhi pāpiccho, na pāpikānaṃ icchānaṃ vasaṃ gato’ti, tenāvuso, bhikkhunā teneva pītipāmojjena vihātabbaṃ ahorattānusikkhinā kusalesu dhammesu.
거기서, 도반들이여, 비구는 스스로 자신을 이렇게 돌이켜 살펴보아야 합니다[반조(反照)]. — ‘나는 악한 원함이 있고 악한 원함의 지배를 받는가? 만약, 도반들이여, 돌이켜 살펴보는 비구가 ‘나는 악한 원함이 있고 악한 원함의 지배를 받는다.’라고 안다면, 도반들이여, 그 비구는 그 악한 불선법(不善法)들을 버리기 위해 노력해야 합니다. 만약, 도반들이여, 돌이켜 살펴보는 비구가 ‘나는 악한 원함이 없고 악한 원함의 지배를 받지 않는다.’라고 안다면, 도반들이여, 그 비구는 선법(善法)들 위에서 밤낮으로 공부하면서 그 희열과 환희로 머물러야 합니다.
… 나는 자기를 높이고 남을 멸시하는가? … 나는 화를 내고 화에 억눌렸는가? … 나는 화를 내고 화를 원인으로 원한을 품는가? … 나는 화를 내고 화를 원인으로 고집을 부리는가? … 나는 화를 내고 화난 말을 뱉는가? … 책망받은 나는 책망한 자에게 책망으로 되갚는가? … 책망받은 나는 책망한 자에게 책망으로 헐뜯는가? … 책망받은 나는 책망한 자에게 책망으로 반박하는가? … 책망받은 나는 다른 책망으로 다른 책망을 대처하고, 주제 밖의 이야기로 이야기를 떨쳐버리고, 성급함과 진(嗔)과 의혹을 드러내는가? … 책망받은 나는 책망 때문에 과정들을 설명하지 못하는가? … 나는 위선적이고 악의를 품고 있는가? … 나는 질투하고 인색한가? … 나는 교활하고 사기를 치는가? … 나는 고집스럽고 오만한가? … 나는 세속적인 것에 오염되고, 고치기 힘들고, 놓기 어려운가? …
“sace, āvuso, bhikkhu paccavekkhamāno sabbepime pāpake akusale dhamme appahīne attani samanupassati, tenāvuso, bhikkhunā sabbesaṃyeva imesaṃ pāpakānaṃ akusalānaṃ dhammānaṃ pahānāya vāyamitabbaṃ. sace panāvuso, bhikkhu paccavekkhamāno sabbepime pāpake akusale dhamme pahīne attani samanupassati, tenāvuso, bhikkhunā teneva pītipāmojjena vihātabbaṃ, ahorattānusikkhinā kusalesu dhammesu.
만약, 도반들이여, 돌이켜 살펴보는 비구가 이들 모든 악한 불선법들이 자신에게서 버려지지 않은 것을 발견한다면, 도반들이여, 그 비구는 이들 모든 악한 불선법들을 버리기 위해 노력해야 합니다. 만약, 도반들이여, 돌이켜 살펴보는 비구가 이들 모든 악한 불선법들이 자신에게서 버려진 것을 발견한다면, 도반들이여, 그 비구는 선법들 위에서 밤낮으로 공부하면서 그 희열과 환희로 머물러야 합니다.
“seyyathāpi, āvuso, itthī vā puriso vā, daharo yuvā maṇḍanajātiko, ādāse vā parisuddhe pariyodāte, acche vā udakapatte, sakaṃ mukhanimittaṃ paccavekkhamāno, sace tattha passati rajaṃ vā aṅgaṇaṃ vā, tasseva rajassa vā aṅgaṇassa vā pahānāya vāyamati; no ce tattha passati rajaṃ vā aṅgaṇaṃ vā, teneva attamano hoti — ‘lābhā vata me, parisuddhaṃ vata me’ti. evameva kho, āvuso, sace bhikkhu paccavekkhamāno sabbepime pāpake akusale dhamme appahīne attani samanupassati, tenāvuso, bhikkhunā sabbesaṃyeva imesaṃ pāpakānaṃ akusalānaṃ dhammānaṃ pahānāya vāyamitabbaṃ. sace panāvuso, bhikkhu paccavekkhamāno sabbepime pāpake akusale dhamme pahīne attani samanupassati, tenāvuso, bhikkhunā teneva pītipāmojjena vihātabbaṃ, ahorattānusikkhinā kusalesu dhammesū”ti.
예를 들면, 도반들이여, 청정하고 깨끗한 거울이나 맑은 물에 가서 자기 얼굴을 비추어 보고 있는, 젊고 혈기 있고 장식을 좋아하는 여자나 남자가 있습니다. 만약 거기서 티끌이나 때를 보면 그 티끌이나 때를 버리기 위해 노력합니다. 만약 거기서 티끌이나 때를 보지 못하면 그는 ‘나는 얻었다! 나에게 깨끗함이 있다.’라고 만족해합니다. 이처럼, 도반들이여, 만약 돌이켜 살펴보는 비구가 이들 모든 악한 불선법들이 자신에게서 버려지지 않은 것을 발견한다면, 도반들이여, 그 비구는 이들 모든 악한 불선법들을 버리기 위해 노력해야 합니다. 만약, 도반들이여, 돌이켜 살펴보는 비구가 이들 모든 악한 불선법들이 자신에게서 버려진 것을 발견한다면, 도반들이여, 그 비구는 선법들 위에서 밤낮으로 공부하면서 그 희열과 환희로 머물러야 합니다.
2. piṇḍapātapārisuddhisuttaṃ (MN 151-탁발 음식의 청정 경)
“sādhu, sādhu, sāriputta! mahāpurisavihārena kira tvaṃ, sāriputta, etarahi bahulaṃ viharasi. mahāpurisavihāro eso, sāriputta, yadidaṃ — suññatā. tasmātiha, sāriputta, bhikkhu sace ākaṅkheyya — ‘suññatāvihārena bahulaṃ vihareyyan’ti, tena, sāriputta, bhikkhunā iti paṭisañcikkhitabbaṃ — ‘yena cāhaṃ maggena gāmaṃ piṇḍāya pāvisiṃ, yasmiñca padese piṇḍāya acariṃ, yena ca maggena gāmato piṇḍāya paṭikkamiṃ, atthi nu kho me tattha cakkhuviññeyyesu rūpesu chando vā rāgo vā doso vā moho vā paṭighaṃ vāpi cetaso’ti? sace, sāriputta, bhikkhu paccavekkhamāno evaṃ jānāti — ‘yena cāhaṃ maggena gāmaṃ piṇḍāya pāvisiṃ, yasmiñca padese piṇḍāya acariṃ, yena ca maggena gāmato piṇḍāya paṭikkamiṃ, atthi me tattha cakkhuviññeyyesu rūpesu chando vā rāgo vā doso vā moho vā paṭighaṃ vāpi cetaso’ti, tena, sāriputta, bhikkhunā tesaṃyeva pāpakānaṃ akusalānaṃ dhammānaṃ pahānāya vāyamitabbaṃ. sace pana, sāriputta, bhikkhu paccavekkhamāno evaṃ jānāti — ‘yena cāhaṃ maggena gāmaṃ piṇḍāya pāvisiṃ, yasmiñca padese piṇḍāya acariṃ, yena ca maggena gāmato piṇḍāya paṭikkamiṃ, natthi me tattha cakkhuviññeyyesu rūpesu chando vā rāgo vā doso vā moho vā paṭighaṃ vāpi cetaso’ti, tena, sāriputta, bhikkhunā teneva pītipāmojjena vihātabbaṃ ahorattānusikkhinā kusalesu dhammesu.
“훌륭하고 훌륭하다, 사리뿟따여! 사리뿟따여, 참으로 그대는 요즘 대인(大人)의 머묾으로 많이 머문다. 사리뿟따여, 공(空)이라는 이것이 대인의 머묾이다. 그러므로 사리뿟따여, 만약 비구가 ‘공(空)한 머묾으로 많이 머물러야겠다.’라고 원한다면, 사리뿟따여, 비구는 이렇게 숙고해야 한다. ― ‘탁발을 위해서 마을로 들어가는 길이거나, 탁발을 위해 돌아다니는 영역이거나, 탁발을 마치고 마을로부터 돌아오는 길이거나, 거기서 안(眼)으로 인식되는 색(色)들에 관한 관심이나, 탐(貪)이나, 진(嗔)이나, 치(癡)나, 심(心)의 저항이 나에게 있는가?’라고. 사리뿟따여, 만약 숙고하는 비구가 ‘탁발을 위해서 마을로 들어가는 길이거나, 탁발을 위해 돌아다니는 영역이거나, 탁발을 마치고 마을로부터 돌아오는 길이거나, 거기서 안으로 인식되는 색들에 관한 관심이나, 탐이나, 진이나, 치나, 심의 저항이 나에게 있다.’라고 안다면, 사리뿟따여, 그 비구는 그 악한 불선법들을 버리기 위해 노력해야 한다. 사리뿟따여, 만약 숙고하는 비구가 ‘탁발을 위해서 마을로 들어가는 길이거나, 탁발을 위해 돌아다니는 영역이거나, 탁발을 마치고 마을로부터 돌아오는 길이거나, 거기서 안으로 인식되는 색들에 관한 관심이나, 탐이나, 진이나, 치나, 심의 저항이 나에게 없다.’라고 안다면, 사리뿟따여, 그 비구는 선법들에서 밤낮으로 이어지는 공부를 통해 희열과 환희로 머물러야 한다.(여섯에 반복)
… 나에게 다섯 가지 소유의 사유에 묶인 것들은 버려졌는가? … 나에게 다섯 가지 장애는 버려졌는가? … 나에게 오취온(五取蘊)은 완전히 알려졌는가? … 나에게 사념처(四念處)는 닦아졌는가?(일곱 가지 보리분법에 반복) … 나에게 사마타와 위빳사나는 닦아졌는가? … 나에게 명(明)과 해탈(解脫)은 실현되었는가?
“ye hi keci, sāriputta, atītamaddhānaṃ samaṇā vā brāhmaṇā vā piṇḍapātaṃ parisodhesuṃ, sabbe te evameva paccavekkhitvā paccavekkhitvā piṇḍapātaṃ parisodhesuṃ. yepi hi keci, sāriputta, anāgatamaddhānaṃ samaṇā vā brāhmaṇā vā piṇḍapātaṃ parisodhessanti, sabbe te evameva paccavekkhitvā paccavekkhitvā piṇḍapātaṃ parisodhessanti. yepi hi keci, sāriputta, etarahi samaṇā vā brāhmaṇā vā piṇḍapātaṃ parisodhenti, sabbe te evameva paccavekkhitvā paccavekkhitvā piṇḍapātaṃ parisodhenti. tasmātiha, sāriputta, ‘paccavekkhitvā paccavekkhitvā piṇḍapātaṃ parisodhessāmā’ti — evañhi vo, sāriputta, sikkhitabban”ti.
사리뿟따여, 과거에 탁발 음식을 청정히 한 사문이나 바라문은 누구든지 모두 이처럼 거듭 숙고함을 원인으로 탁발 음식을 청정히 하였다. 사리뿟따여, 미래에 탁발 음식을 청정히 할 사문이나 바라문은 누구든지 모두 이처럼 거듭 숙고함을 원인으로 탁발 음식을 청정히 할 것이다. 사리뿟따여, 현재에 탁발 음식을 청정히 하는 사문이나 바라문은 누구든지 모두 이처럼 거듭 숙고함을 원인으로 탁발 음식을 청정히 한다. 그러므로 사리뿟따여, ‘우리는 거듭 숙고함을 원인으로 탁발 음식을 청정하게 할 것이다.’라고, 사리뿟따여, 그대들은 이렇게 공부해야 한다.”
3. dutiyamaraṇassatisuttaṃ (AN 6.20-죽음에 대한 사띠 경2)/dutiyamaraṇassatisuttaṃ (AN 8.74-죽음에 대한 사띠 경2)
tatra kho bhagavā bhikkhū āmantesi — “maraṇassati, bhikkhave, bhāvitā bahulīkatā mahapphalā hoti mahānisaṃsā amatogadhā amatapariyosānā. kathaṃ bhāvitā ca, bhikkhave, maraṇassati kathaṃ bahulīkatā mahapphalā hoti mahānisaṃsā amatogadhā amatapariyosānā?
거기서 세존은 비구들에게 말했다. — 비구들이여, 죽음에 대한 사띠[사념(死念)]를 닦고 많이 행할 때 큰 결실이 있고, 큰 이익이 있다. 불사(不死)로 들어감이고, 불사(不死)의 완성이다. 비구들이여, 죽음에 대한 사띠를 어떻게 닦고 어떻게 많이 행할 때 큰 결실이 있고, 큰 이익이 있으며, 불사(不死)로 들어가고, 불사(不死)가 완성되는가?
“idha, bhikkhave, bhikkhu divase nikkhante rattiyā patihitāya iti paṭisañcikkhati — ‘bahukā kho me paccayā maraṇassa — ahi vā maṃ ḍaṃseyya, vicchiko vā maṃ ḍaṃseyya, satapadī vā maṃ ḍaṃseyya; tena me assa kālakiriyā, so mamassa antarāyo. upakkhalitvā vā papateyyaṃ, bhattaṃ vā me bhuttaṃ byāpajjeyya, pittaṃ vā me kuppeyya, semhaṃ vā me kuppeyya, satthakā vā me vātā kuppeyyuṃ; (manussā vā maṃ upakkameyyuṃ, amanussā vā maṃ upakkameyyuṃ) tena me assa kālakiriyā, so mamassa antarāyo’ti. tena, bhikkhave, bhikkhunā iti paṭisañcikkhitabbaṃ — ‘atthi nu kho me pāpakā akusalā dhammā appahīnā, ye me assu rattiṃ kālaṃ karontassa antarāyāyā’”ti.
여기, 비구들이여, 비구는 낮이 가고 밤이 왔을 때 이렇게 숙고한다. — ‘나의 죽음을 위한 많은 조건이 있다. — 뱀이 나를 물 수도 있고, 전갈이 나를 물 수도 있고, 지네가 나를 물 수도 있다. 그것에 의해 나는 죽을 수 있고, 그것은 나에게 장애가 될 수 있다. 발이 걸려서 넘어질 수도 있고, 먹은 음식이 나에게 거슬릴 수도 있고, 담즙이 나에게서 균형을 잃을 수도 있고, 점액이 나에게서 균형을 잃을 수도 있고, 칼 같은 바람들이 나에게서 균형을 잃을 수도 있다. (사람들이 나를 공격할 수도 있고, 비인간(非人間)들이 나를 공격할 수도 있다) 그것 때문에 나는 죽을 수 있고, 그것은 나에게 장애가 될 수 있다.’ 그러므로 비구들이여, 비구는 이렇게 숙고해야 한다. — ‘밤 동안에 내가 죽을 때, 장애가 되는 버려지지 않은 악한 불선법(不善法)들이 나에게 있는가?’라고.
“sace, bhikkhave, bhikkhu paccavekkhamāno evaṃ jānāti — ‘atthi me pāpakā akusalā dhammā appahīnā, ye me assu rattiṃ kālaṃ karontassa antarāyāyā’ti, tena, bhikkhave, bhikkhunā tesaṃyeva pāpakānaṃ akusalānaṃ dhammānaṃ pahānāya adhimatto chando ca vāyāmo ca ussāho ca ussoḷhī ca appaṭivānī ca sati ca sampajaññañca karaṇīyaṃ. seyyathāpi, bhikkhave, ādittacelo vā ādittasīso vā tasseva celassa vā sīsassa vā nibbāpanāya adhimattaṃ chandañca vāyāmañca ussāhañca ussoḷhiñca appaṭivāniñca satiñca sampajaññañca kareyya; evamevaṃ kho, bhikkhave, tena bhikkhunā tesaṃyeva pāpakānaṃ akusalānaṃ dhammānaṃ pahānāya adhimatto chando ca vāyāmo ca ussāho ca ussoḷhī ca appaṭivānī ca sati ca sampajaññañca karaṇīyaṃ.
만약, 비구들이여, 돌이켜 살펴보는 비구가 ‘밤 동안에 내가 죽을 때, 장애가 되는 버려지지 않은 악한 불선법(不善法)들이 나에게 있다.’라고 알면, 비구들이여, 그 비구는 그 악한 불선법들을 버리기 위해 특별한 관심과 정진과 노력과 애씀과 열정과 사띠와 삼빠자나를 행해야 한다. 예를 들면, 비구들이여, 옷이 불타거나 머리가 불타는 사람은 오직 그 옷과 머리의 불을 끄기 위해서 특별한 관심과 정진과 노력과 애씀과 열정과 사띠와 삼빠자나를 행할 것이다. 이처럼, 비구들이여, 그 사람은 오직 그 악한 불선법들을 버리기 위해 특별한 관심과 정진과 노력과 애씀과 열정과 사띠와 삼빠자나를 행해야 한다.
“sace pana, bhikkhave, bhikkhu paccavekkhamāno evaṃ jānāti — ‘natthi me pāpakā akusalā dhammā appahīnā, ye me assu rattiṃ kālaṃ karontassa antarāyāyā’ti, tena, bhikkhave, bhikkhunā teneva pītipāmojjena vihātabbaṃ ahorattānusikkhinā kusalesu dhammesu.
만약, 비구들이여, 돌이켜 살펴보는 비구가 ‘밤 동안에 내가 죽을 때, 장애가 되는 버려지지 않은 악한 불선법(不善法)들이 나에게 없다.’라고 알면, 비구들이여, 그 비구는 그 희열과 환희로 머물고, 선법(善法)들에 대해 밤낮으로 계속해서 공부하면서 머물러야 한다.
… 낮 동안에 내가 죽을 때, 장애가 되는 버려지지 않은 악한 불선법(不善法)들이 나에게 있는가? …